Princip přísady AquaSan Porosity^® pro namíchání omítky na vlhké zdivo spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní párů, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání. Omítka pro vlhká zdiva, kterou si lze snadno vyrobit svépomocí, nesmíme považovat za finální řešení, ale může značnou mírou přispět k odvlhčení domu.

AquaSan Porosity^® se tedy liší od běžně dostupných omítek hned v několika faktorech, a to především v již zmíněné vysoké pórovitosti a prodyšnosti, která je zásadní pro odvod vlhkosti ze zdiva, ale také namísená omítka je značně odlehčena. Omítka AquaSan Porosity® pro vlhké zdivo má nižší kapilární nasákavost.

Velice častou chybou, jak se občas laická veřejnost chybně domnívá je, že sanační omítka je konečným řešením vlhkých zdí. Prvním krokem by vždy mělo být odstranění příčiny a zdroje vlhkosti, i toto lze v dnešní době diagnostikovat svépomocí, anebo odbornou firmou. Po odstranění zdroje vlhkosti teprve řešíme aplikaci sanační omítky, která bude mít v další fázi sanace své opodstatnění a bude moci plnit svůj účel, tedy odvádět zbytkovou vlhkost ze zdiva ven. Sanační omítku je tedy nutné chápat pouze jako částečné řešení a kombinovat ji i s dalšími sanačními technologiemi ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva.

Původní již zdegradovanou a většinou i zasolenou omítku je vždy nutné odstranit nad hranici viditelných škod aspoň 40 cm až 50 cm. Suť z odstraněné omítky je praktické ihned odstranit z pracovního prostoru, a tak si uvolnit místo u zdiva pro další postup prací. Spáry zdiva musí být vyškrábnuty do hloubky aspoň dvou centimetrů a zdivo očištěno kartáčem nebo proudem vzduchu, také můžeme použít koště s pevným vláknem.

1.) Postřik U nahazování sanační omítky vždy začínáme základní vrstvou, nanesením sanačního podhozu (postřiku), ten si lze vytvořit i z AquaSan Porosity®, postup je vždy stejný jako při míchání jádra, pouze přidáme větší podíl vody. Postřik by měl být prováděn síťovitě cca z 50 – 70 % plochy omítaného zdiva. Podhoz zlepšuje přilnavost další vrstvy k podkladu zdiva. V případech, kdy má zdivo velké nerovnosti, nebo obsahuje vysoký stupeň solných výkvětů, můžeme použít podkladní sanační omítku, která slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí. Pozor, vždy ale doporučujeme použít protisolný podnátěr AquaSalt Stop^®, který by neměl být nikdy ze systému sanačních omítek vynechán. 2.) Sanační jádrová omítka Hlavní vrstvou sanační omítky, je jádrová vrstva, která se omítá ručně, ale i strojově v tloušťce vrstvy minimálně 20 mm. Pokud nahazujeme zdivo, kde potřebujeme nanést větší tloušťky sanační omítky, tak postupujeme po více vrstvách s technologickou pauzou. Nerovnosti můžeme také vyrovnat přidáním úlomků cihel a kamene. Omítka AquaSan Porosity^® má vyšší odolnost a pevnost proti odstřikující vodě, proto jí lze použít i v místech s vyšší namáhavostí jako jsou soklové části domů. Jak tomu bylo u předešlých vrstev, tak si lze i sanační štukovou omítku namíchat svépomocí systémem AquaSan Porosity^®, akorát použijeme jemnější písek o frakci 0,2.

Omítka AquaSan Porosity^® má skvělou vlastnost, že zabraňuje vodou rozpustným solím, vytvářet na svém povrchu nevzhledné mapy, které jsou tvořeny ionty solí, jako např. chloridů, síranů a dusičnanů. Díky otevřené pórovitosti se v podstatě nestihnou dostat na povrch, kde by po nějakém čase začali krystalizovat. Životnost sanační omítky může být v měsících ale i rokách v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti. Proto nikdy nelze přesně určit, jak dlouho vydrží sanační omítka bez solných výkvětů a koroze. V případě, že neodstraníme zdroj vlhkosti, můžeme její životnost prodloužit protisolným podnátěrem AquaSalt Stop^®, který dokáže zase do určité míry eliminovat tvorbu solí a tím pádem prodloužit životnost sanační omítky o několik let.

Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné pro celkovou kompatibilitu a funkčnost systému, provést i výmalbu barvou, která je určená pro sanační omítky. Tyto nátěrové systémy by měli být na bázi silikonu či silikátu, popřípadě nátěry na vápenné bázi, ty ale nemají až tak dlouhou životnost jako nátěry předešlé. Platí pravidlo, které se ověřilo i v praxi, že vnitřní nebo venkovní nátěry by měl mít stejnou paropropustnost jako, jako sanační omítka. U barvy fasádní jsou většinou ještě požadavky na jejich nenasákavost.

Nevhodné jsou pak naopak parotěsné disperzní barvy. Ty mohou celkově znehodnotit sanační omítku a uzavřít její pórovitost. Tím pádem by již nemohlo docházet od difuzi vodní páry skrze sanační systém ze zdiva ven.

Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany, pokud tedy bude na sanační omítku odstřikovat voda, např. z ulice, může dojít k velice rychlému zasolení a tím i ke ztrátě funkčnosti celého omítkového systému. Proto je dobré pro ochranu použít do výšky 30 cm, soklovou omítku anebo jinou ochranou bariéru. V případech, kdy máme sanační omítku v přímém styku s terénem, tak jí takzvaně oddělíme od terénu. To můžeme udělat několika způsoby. Výšku oklepání omítek jsem již zmínil, je nutné pamatovat, že se jedná o minimální výšku oklepání a pokud by nebyla dodržena, mohlo by dojít k přesunu částic solí ze staré omítky do nově zhotovené sanační omítky, která by v těchto místech časem degradovala a také by mohlo docházet k hygroskopičnosti nové omítky, to znamená, že v místě přesunu částic solí by docházelo k absorpci vzdušné vlhkosti do omítky a vzniku vlhkostních map.