Polyuretanová injektáž zdiva.

Polyuretanová injektáž je vysoce spolehlivá metoda v oblasti sanace vlhkého zdiva pro zamezení lokálních průsaků a natékání tlakové vody skrz stavební dílec do podzemních prostor objektů. V případech, kdy se jedná o lokální pronikání tlakové vody skrz betonové, ale i jiné konstrukce, je pro tuto poruchu vysoce spolehlivá chemická tlaková injektáž, kdy se používá injektážní polyuretanová pryskyřice s rychlým nebo pomalejším napěněním, která v závislosti na vlhkosti či tekoucí tlakové vodě expanduje, nabývá na objemu až do 30ti násobku svého objemu a tím se vyplní netěsnosti a trhliny v betonových konstrukcích a jiných stavebních materiálech. Injektážní hmota po své ukončené chemické reakci, po zatuhnutí, nepodléhá rozkladu (korozi) ani v trvale vlhkém prostředí. Nejčastěji to bývají průsaky trhlinami v železobetonových konstrukcích podzemních podlaží, jako jsou podzemní garáže, tunely, podzemní chodby nebo hlouběji vystavěné prostory budov, jako jsou např. revizní šachty, výtahové šachty, atd. Polyuretanová injektáž, z našich zkušeností, není vhodná pro zhotovení izolace pro zamezení vzlínající vlhkosti, jelikož polyuretan svým specifickým ,,airbag”efektem  nemá možnost proniknout do pórů a už vůbec ne do těch nejjemnějších kapilár injektovaného zdiva, na rozdíl od krémové injektáže AquaStop Cream. Je to dáno odlišností injektážních hmot.  ,,Airbag” efekt, tak specifický pro tuto polyuretanovou injektáž, je však jedinečně výhodný, a to ve výše uvedených a podobných případech, jako jsou netěsnosti spár mezi podlahou a svislou konstrukcí, zejména se vyskytující u panelových domů v suterénních prostorách u tzv. stavebních spár. Polyuretanová injektáž není v žádném případě vhodná pro zatěsnění dilatačních spár, tj. míst mezi pohybujícími se konstrukcemi.

Polyuretanová injektáž na rozdíl od jiných injektáží nemá pevně danou spotřebu injektážní hmoty, hloubku vrtů a ani osové vzdálenosti vrtů, jelikož se používá k odstranění hydroizolačních defektů v konstrukci spodní stavby a na tyto lokální defekty neexistuje univerzální postup. Polyuretanová injektáž se provádí v horizontálním, ale i vertikálním provedení, v různých náklonech vrtů k svislé rovině stavebního dílce, dále v šachovnicovém navrtání, v tzv. stehovém navrtání (zejména u trhlin ve zdivu) a dalších kombinacích. Polyuretanová injektáž se vždy provádí tlakovým čerpadlem přes injektory (pakry se zpětnými ventily) z důvodu udržení nabývajícího tlaku vznikajícího ve zdivu (airbag efektu). Proto se polyuretanová injektáž provádí individuálním přístupem (neexistuje univerzální návod jak injektáž zhotovit pro daný defekt izolace) a to je na zkušenostech injektážní firmy, která musí zvolit vhodný způsob provedení k dosažení požadovaného výsledku. Tato chemická polyuretanová injektáž není vhodná pro svépomoc, na rozdíl od krémové injektáže Systému AquaStop Cream, kde není potřeba speciálních zařízení a technologický postup je daný a snadný.

Tato fotografie je vložena do tohoto tématu pro představu, jak polyuretan po injektáži zdiva se z netěsností zdiva vytlačil na povrch a jak vypadá. Je to v podstatě pórovitá pěna, tak jak ji znáte u montážní pěny, jen nepodléhá rozkladu ve vlhkém prostředí.  Umí si někdo představit, že nabývající polyuretanová hustá hmota, viskozitou a barvou připomínající včelí med, která je vtlačena do vrtu obvykle o průměru 14 mm přes injektory pod tlakem, by v řádech desítek vteřin pronikla do velmi jemného kapilárního systému struktury zdiva? Tato mnou napsaná v podstatě řečnická otázka je položena z důvodu, že je to fyzikální absurdita. Je třeba si uvědomit, že vlhkost vzlíná všemi póry a jemnými kapilárami, které jsou tenčí než lidský vlas. Je tedy reálné, aby se polyuretanová hmota, která začíná nabývat na objemu ve velmi krátkém čase a už v primární viskozitě, tj. ve své značné hustotě, měnící se do porézní pěny, se mohla vtlačit to kapilárního systému zdiva? Na tuto taktéž řečnickou otázku nechť si odpoví realizační firmy, které ještě v dnešní době tuto, jistě pro jiné účely zajímavou metodu, nabízí pro zamezení vzlínající vlhkosti zdiva nad úrovní terénu, kde rozhodně tlaková voda neprotéká. Naštěstí po dlouhodobé osvětě, kterou jsem zahájil před více jak 10 letech, těchto aplikací proti vzlínající vlhkosti rapidně ubylo. Tuto fotografii jsem zaregistroval dnešního dne na internetu, jako  svoji prezentaci realizace a tím nabídku, jedné nejmenované firmy. Také mám obavu, že se jedná o nepodsklepený půdorys domu a tak výšky injektážních linií (3 vrstvy linií) jsou výškovým pochybením, jelikož linie vrtů jsou velmi pravděpodobně zhotoveny (v nižší části domu) pod podlahou, takže i při plné funkčnosti dodatečně vytvořené horizontální bariéry proti vlhkosti by docházelo k možnému přemostění vlhkosti se zavlhlého podkladu podlahy nad injektáž z vnitřního směru. Ovšem toto jsou už jen domněnky, jelikož neznám skladbu podlahy apod. Nicméně, když je již neoddiskutovatelně podložené a prokázané, že injektážní krém je všemi svými vlastnostmi a průběhem nejspolehlivější a nejúčinnější injektážní technologie pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti, neubránil jsem se k napsání tohoto článku.

Na závěr bych Vám chtěl podložit svá tvrzení několika mými osobními zkušenostmi ze staveb, kde se prováděly polyuretanové injektáže pro zamezení vzlínající vlhkosti. Polyuretanové injektáže pro zamezení vlhkosti se prováděly již na začátku 90. let, a to velmi masivně. To, že výsledky byly naprosto mizivé, to bylo postupem času zjevné, ale naprostá jistota o mých tvrzeních nastala až vizualizací zdiva. Jak je to myšleno a jak se to stalo? Po několika měsících se sanovaný objekt dokončoval. Injektážní práce se většinou provádějí jako jedny z prvních sanačních prací. Dodatečně bylo investorem rozhodnuto, že se přivede nové vodovodní potrubí. Shoda okolností byla v tom, že potrubí se přivádělo v místě, kde se provedla polyuretanová injektáž. Tím se musely vysekat drážky ve zdivu pro uložení potrubí. A tak se naskytla vlastně ani ne tak překvapující vizualizace. Po vysekání zdiva do hloubky cca 100-120 mm a v šířce cca 100 mm v místě vrtů tak bylo zjevné, jak a kam se polyuretan šířil, kudy expandoval. Do zdícího materiálů se pěna vůbec nevsákla, ale velmi intenzivně vyplňovala vrtem veškeré protnuté mezery. Ale mezerami vlhkost nevzlíná, ta vzlíná kapilární strukturou zdiva. Odsekané části cihel, ale i zdící malty, byly bez jakýchkoli známek napuštění žlutou hmotou. Injektážní polyuretan je po svém ukončeném chemickém procesu totiž značně zažloutlý. Co ale bylo velmi zřetelně vidět jsou zažloutlé metastázy v méně homogenním okolí. A tak bylo spolehlivě viditelné, že se polyuretan nevtlačil/ neprosákl ani do větších pórů zdiva, natož do kapilárního systému zdiva. Myslím si, že již není třeba vysvětlovat, proč je naprosto nevhodný pro zamezení vzlínající vlhkosti, ale proč je jedinečný pro zastavení lokálních průsaků a průtoků tlakové vody např. trhlinami v poškozených svislých hydroizolací v pozemních konstrukcí apod. Tím je pro mě nepochopitelné, že je ještě občas zaregistruji na internetu v nabídkách firem anebo výrobců pro účely, pro který není naprosto vhodný, tj. pro zamezení vzlínající vlhkosti ve zdivu.

Na úplný závět bych chtěl podotknout, že nechci mými tvrzeními a osvětami kohokoli poškozovat, ale mým hlavním motivem je zejména chránit zákazníky a to lze pouze např. touto cestou. Se vší skromností si myslím, že cestu v mém oboru, kterou jsem už prošel, se mi můj záměr daří.

Tento článek napsal

Jiří Schwarz

6.10.2023