Dobrý den, pane Hradecký,
Vaše úvaha je správná. Je ale otázkou, jakou spáru vlastně chcete izolovat pro zamezení vzlínající vlhkosti. Pokud je to spára, která je pod nulou podlahy, anebo v rovině s nulou podlahy, a injektáž budete dělat z vnitřní strany, je použitelná varianta 1. Pokud je ale spára alespoň cca 40 mm nad nulou podlahy, tato spára se dá již vrtat vodorovně, je zcela výhodnější zvolit variantu č.2. V případě obvodového zdiva, kdy je deska domu nad terénem a vrtat se dá z venkovní strany, je vždy výhodnější použít druhou variantu.

Zde Vám Vkládám technologické postupy pro obě varianty.

Varianta č. 1: Zvolíte si tu nejvhodnější spáru, kterou chcete napustit aktivními látkami injektážního krému. Vrty neuděláte ve spáře tak, jako byste postupoval u zdiva z plných cihel, ale cca 30 mm nad touto spárou. Tak si neotevřete komůrky děrovaných cihel, jako by se stalo při vrtání vrtákem o průměru 14 mm ve spáře. Postup navrtání komůrkového zdiva nad zvolenou spárou logicky tomuto protečení zabrání, jelikož si spáru, respektive cihelnou řadu děrovaného/voštinového zdiva, neotevřete a injektážní krém se zastaví na vybrané maltové spáře, do níž se postupně a spolehlivě bude vsakovat i přes její povrch. Při tomto postupu zhotovíte clonu pro zamezení vzlínající vlhkosti v požadované výšce, to je ve vybrané spáře. Tento postup navrtání však nevyřeší kontroly spotřeby. Vypočítaná spotřeba se dá ale relativně „uhlídat“, a to rozpočítáním spotřeby pro děrované cihly dle výpočtu naší kalkulačky. Její pomocí se ale určí spotřeba na metry čtvereční příčného řezu zdiva a vydělením běžnými metry zjistíte, jaká má být spotřeba (litráž) na jeden běžný metr.

Varianta č. 2: Navrtání zdiva opravdu provedete v té Vámi zvolené spáře vrtem 14 mm s malým pokrácením, než je tl. komůrkové cihly, a to z důvodu, aby se komůrky cihly v místě vrtu spolehlivě otevřely. Teď by se mohlo zdát, že to je právě ten případ, který nechceme. Ale u tohoto způsobu provedení injektáže voštinových cihel (Heluz, Porotherm apod.) je to naopak velmi důležité. Následně vrty vyplníte stavební montážní pěnou s vyšší expanzí. Montážní pěna vyplní nejen obsah vrtů, ale zejména i svislé otevřené děrování cihel. Po několikahodinové technologické pauze se vrty opět v celé hloubce převrtají. Tím se odstraní montážní pěna z vrtů, ale komůrky zůstanou pěnou vyplněny. Velmi důležité je však také vrty převrtat vrtákem o stupeň větším, tj. 16 mm. Tím získáme jistotu, že na stěnách vrtu maltové spáry a skeletu komůrkového zdiva nevznikne separační vrstva zbytkového polyuretanu.
Vlhkost u tohoto zdiva kapilárně vzlíná nejprve maltovou spárou, následně skeletem a příčkami cihelného zdiva a odvrtáním polyuretanové výplně se nám tato místa opět porézně otevřou pro dispergaci aktivních látek. Spotřeba již bude daná pouze obsahem vrtů a výsledek bude spolehlivý. Nabízí se i možná úvaha, že se předvrtání spáry provede menším vrtákem a následně se vrty vyplní montážní pěnou a odvrtání se provede doporučeným vrtákem o průměru 14 mm. To by ale nemuselo být spolehlivé řešení. Mohlo by totiž nastat toto: Vrtákem např. 10 mm by se všechny komory neotevřely, a tak by se montážní pěnou nevyplnily a převrtáním v průměru námi doporučených 14 mm by se naopak komory otevřely a celý tento postup by byl zbytečný a nevyhovující. Zvolení průměru vrtáku a následného převrtání by měla rozhodnout výška spáry. Pokud jsou děrované cihly kladeny na dvě souběžná maltová lože s mezerou, což býval způsob zdění u cihelného zdiva Porotherm a jiných podobných cihel, a to z důvodu snížení tepelné vodivosti maltových spár, je i tento problém pro zdárné provedení krémové injektáže variantou 2 vyřešený.

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz