Dobrý den,
při zdění se kladly tyto DCm cihly na dvě maltová lože s vnitřní mezerou. Bylo to z důvodu zvýšení tepelného odporu a opačně řečeno pro snížení tepelné vodivosti spár, kdy mezera mezi dvěma matovými pásy sloužila k přerušení tepelné vodivosti. My ale vybranou spáru potřebujeme izolovat proti vzlínající vlhkosti. Těžko si tedy představit, kde jinde u těchto děrovaných cihel udělat chemickou, případně mechanickou podřezávku. Váš dotaz ale směřuje na jakýsi komínový efekt možného odvětrávání plynného radonu. Když pominu, že si úplně nedovedu představit, že by porothermové zdivo bylo jakýmsi odvětrávacím prvkem, spíše konstrukcí pro odvětrávání radonu z podzákladí domu, ale i když toto připustíme, vrty se mohou zatěsnit polystyrénovou zátkou a také předpokládám, že zdivo bude omítnuté či zapravené omítkou. Toto místo injektáže nemůže způsobit případné zvýšení průniku radonových plynů do vnitřních prostor.

Teď ale k té podstatnější části Vašeho dotazu.
Předpokládám dle nákresu, že nebudete izolovat první základovou maltovou loži, ale nějakou spáru mezi šáry cihel výše. Zde Vám vložím technologický postup, jak správně zainjektovat spáru u tohoto druhu zdiva:

Varianta č. 1: Zvolíte si tu nejvhodnější spáru, kterou chcete napustit aktivními látkami injektážního krému. Vrty neuděláte ve spáře tak, jako byste postupoval u homogenního cihelného zdiva, ale cca 30 mm nad touto spárou. Tím si neotevřete komůrky děrovaných cihel ve spáře, jak by se stalo při vrtání vrtákem o průměru 14 mm. Postup navrtání komůrkového zdiva nad zvolenou spárou logicky tomuto protečení zabrání, jelikož si spáru, respektive cihelnou řadu děrovaného/komůrkového zdiva, neotevřete a injektážní krém se zastaví na vybrané maltové spáře, do které se postupně a spolehlivě bude vsakovat. Při tomto postupu zhotovíte clonu pro zamezení vzlínající vlhkosti v požadované výšce, ale tento postup navrtání nevyřeší „uhlídání“ spotřeby. Vypočítaná spotřeba se dá ale relativně „uhlídat“, a to rozpočítáním spotřeby pro komůrkové cihly dle výpočtu naší kalkulačky. Její pomocí se určí spotřeba na metry čtvereční příčného řezu zdiva a vydělením běžnými metry zjistíte, jaká má být spotřeba (litráž) na jeden běžný metr. Ale chápu, že to bez kalibrace injektážních zařízení není snadné.

Varianta č. 2: Navrtání zdiva opravdu provedete v té Vámi zvolené spáře vrtem 14 mm s malým pokrácením, než je tl. komůrkové cihly, a to z důvodu, aby se komůrky cihly v místě vrtu spolehlivě otevřely. Teď by se mohlo zdánlivě jevit, že to je právě ten případ, který nechceme. Ale u tohoto způsobu provedení injektáže komůrkového zdiva je to naopak velmi důležité. Následně vrty vyplníte montážní pěnou s nízkou expanzí. Pěna vyplní nejen samotný obsah vrtu, ale zejména i komory cihel a mezeru mezi maltou, avšak pouze v malé vzdálenosti od vrtů, což je to podstatné. Po několikahodinové technologické pauze se vrty opět v celé hloubce převrtají. Tím se odstraní montážní pěna z vrtů, ale komůrky zůstanou pěnou vyplněny. Velmi důležité je však také vrty převrtat vrtákem o stupeň větším, tj. 16 mm. Tím získáme jistotu, že ve vrtu na stěnách, tj. maltové spáry a skeletu komůrkového zdiva, nevznikne separační vrstva zbytkového polyuretanu. Vlhkost u tohoto zdiva kapilárně vzlíná maltovou spárou, skeletem a příčkami cihelného zdiva a odvrtáním se nám tato místa opět porézně otevřou pro dispergaci aktivních látek. Spotřeba bude již daná pouze obsahem vrtů a výsledek bude spolehlivý. Nabízí se i možná úvaha, že se předvrtání spáry provede menším vrtákem a následně se vrty vyplní montážní pěnou a odvrtání se provede doporučeným vrtákem o průměru 14 mm. To by ale nemuselo být spolehlivé řešení. Mohlo by totiž nastat toto: Vrtákem např. 10 mm by se všechny komory neotevřely, a tak by se montážní pěnou nevyplnily a převrtáním v průměru námi doporučených 14 mm by se naopak komory otevřely a celý tento postup by byl zbytečný a nevyhovující. Zvolení průměru vrtáku a následného převrtání by měla rozhodnout výška spáry.

Závěr: Ve Vašem případě je varianta č. 1 nepoužitelná, a tak musíte postupovat dle varianty č. 2. Není přípustné hloubku vrtů zhotovit na 1/3 tloušťky zdiva. Minimálně zbývající 1/3 tl. zdiva by byla nosičem vzlínající vlhkosti. Dbejte zvýšené opatrnosti při vrtání otvorů, abyste se neprovrtali skrz zeď. Nad úrovní terénu to obvykle není nic, čeho bychom se měli tak obávat, ale pod úrovní terénu ano. Vysvětlovat proč, myslím, že není nutné.
Poslední mé zamyšlení nad komínovým efektem ve zdi, o němž se ve svém dotazu zmiňujete. Dotaz pravděpodobně nevyplýval z obavy, že by injektáž mohla zvyšovat radonové riziko ve sklepení, ale spíše, že se provedenou injektáží sníží, či naopak úplně zamezí odvětrání sklepních prostor. Pokud tomu tak je, injektáž udělejte dle varianty č. 2, ale s malým rozdílem. Místo nízkoexpanzní montážní pěny už můžete použít montážní pěnu s vyšší expanzí, jelikož pokud se obáváte, že by pěna vyplnila i místa, kde proudí vzduch, což není vyloučené ani u nízkoexpanzní pěny, tak mám pro Vás jiné řešení. Nejprve je třeba spolehlivě provést zaizolování zdi proti vzlínající vlhkosti, což se při postupu, dle varianty. 2 povede. Ale pokud byste chtěl využít komínový efekt Vaší zdi, kde pravděpodobně tento fyzikální jev probíhá, udělejte u stropu ve sklepě dva až tři otvory do 1/2 hloubky tl. zdiva, kde je průběžná mezera mezi maltovými loži v průměru např. 40 – 50 mm ideálně jádrovým vrtáním. Tyto otvory opatříte mřížkou a takto využijete komínového efektu nejen pro případný radon, ale i pro snižování vzdušné vlhkosti. Jedná se sice o naprosto neobvyklé další využití Vaší zdi, ale proč vlastně ne.

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz

Děkuji za odpověď.