Dobrý den,
v této poradně občas, vlastně často, používám své vlastní a ustálené obraty a jeden mě teď při čtení Vašeho dotazu přesně napadl – vše je technicky řešitelné. Nebudu filozofovat, kde to neplatí, ale ve Vašem případě to platí jistě.

Postup injektáže u našeho Systému AquaStop Cream je stejný pro všechny cihly s větším počtem děrování (komůrek), jako je zdivo Heluz, Porotherm a další typy CDm cihly, které jsou zděné na maltu.
Jelikož se linie vrtů musí zhotovit v průběžné spáře, dalo by se říci, že je to ideální druh zdiva, stejně jako u cihelného zdiva vyzděného z plných cihel. Ale postup navrtání u komůrkového zdiva musí být jiný a postupovat můžete dvěma způsoby.
Varianta č. 1: Zvolíte si tu nejvhodnější spáru, kterou chcete napustit aktivními látkami injektážního krému. Vrty neuděláte ve spáře, tak jako byste postupoval u homogenního cihelného zdiva, ale cca 30 mm nad touto spárou. Tím si neotevřete komůrky děrovaných cihel ve spáře, jak by se stalo při vrtání vrtákem o průměru 14 mm. Postup navrtání komůrkového zdiva nad zvolenou spárou logicky tomuto protečení zabrání, jelikož si spáru, respektive cihelnou řadu děrovaného/komůrkového zdiva, neotevřete a injektážní krém se zastaví na vybrané maltové spáře, do které se postupně a spolehlivě bude vsakovat. Při tomto postupu zhotovíte clonu pro zamezení vzlínající vlhkosti v požadované výšce, ale tento postup navrtání nevyřeší „uhlídání“ spotřeby. Vypočítaná spotřeba se dá ale relativně „uhlídat“, a to rozpočítáním spotřeby dle výpočtu naší kalkulačky pro komůrkové cihly. Pomocí kalkulačky se určí spotřeba na metry čtvereční příčného řezu zdiva a vydělením běžnými metry zjistíte, jaká má být spotřeba (litráž) na jeden běžný metr. Ale chápu, že to bez kalibrace injektážních zařízení není snadné.
Varianta č. 2: Navrtání zdiva opravdu provedete v té Vámi zvolené spáře vrtem 14 mm s malým pokrácením, než je tl. komůrkové cihly, a to z důvodu, aby se komůrky cihly v místě vrtu spolehlivě otevřely. Teď by se mohlo zdánlivě jevit, že to je právě ten případ, který nechceme. Ale u tohoto způsobu provedení injektáže komůrkového zdiva je to naopak velmi důležité. Následně vrty vyplníte montážní pěnou s vysokou expanzí. Pěna vyplní nejen samotný obsah vrtu, ale zejména i komory cihel, což je to podstatné. Po několikahodinové technologické pauze se vrty opět v celé hloubce převrtají. Tím se odstraní montážní pěna z vrtů, ale komůrky zůstanou pěnou vyplněny. Velmi důležité je ale také vrty převrtat vrtákem o stupeň větším, tj. 16 mm. Tím získáme jistotu, že ve vrtu na stěnách, tj. maltové spáry a skeletu komůrkového zdiva, nevznikne separační vrstva zbytkového polyuretanu. Vlhkost u tohoto zdiva kapilárně vzlíná maltovou spárou, skeletem a příčkami cihelného zdiva a odvrtáním se nám tato místa opět porézně otevřou pro dispergaci aktivních látek. Spotřeba bude již daná pouze obsahem vrtů a výsledek bude spolehlivý. Nabízí se i možná úvaha, že se předvrtání spáry provede menším vrtákem a následně se vrty vyplní montážní pěnou a odvrtání se provede doporučeným vrtákem o průměru 14 mm. To by ale nemuselo být spolehlivé řešení. Mohlo by totiž nastat toto: Vrtákem např. 10 mm by se všechny komory neotevřely, a tak by se montážní pěnou nevyplnily a převrtáním v průměru námi doporučených 14 mm by se naopak komory otevřely a celý tento postup by byl zbytečný a nevyhovující. Jistě mi rozumíte. Pokud bych si měl vybrat z těchto dvou variant, asi bych vybral variantu č. 2, a to z důvodu kontrolované spotřeby při plnění vrtů.
S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz