Dobrý den,
určitě je téměř nutné, respektive, kdy jindy udělat chemickou či mechanickou podřezávku zdiva, když předpokládám, že obvodové, ale velmi pravděpodobně i vnitřní zdivo není izolované proti vzlínající vlhkosti, než právě ve fázi značné rekonstrukce. Protože u Vás byl již specialista na sanace, nebudu Vám popisovat postupy, principy a zásady provedení injektáže pro zamezení vzlínající vlhkosti. To předpokládám, že proběhne bezchybně. Takže na Váš dotaz jsem v této chvíli odpověděl, ale přece jen bych se chtěl vyjádřit k návrhu zvýšení pevnosti základů Vašeho domu. Z Vašeho popisu vyplývá, že Vám statik doporučil zesílení základů, a to z důvodu nedostatečné hloubky. Tento návrh statika je nesporný a rozumný. Pokud se ale nejedná o vysokou stavbu typu např. činžovního domu, je možný i tento postup, o němž se samozřejmě musíte se statikem poradit a moje rady až po jeho schválení případně realizovat. Ze zkušenosti se stovkami staveb, jejichž rekonstrukce domů jsem v praxi prováděl více jak 20 let, než jsem přešel do výrobní sféry, mohu potvrdit, že jsem v těchto případech také zval statika, jemuž jsem naprosto důvěřoval, a po konzultaci s ním jsme v některých případech postupovali následovně. Odkopali jsme z vnější strany základy, ale podotýkám, že se jednalo o nižší domy (typu RD), které ale nevykazovaly zatím žádné zásadní statické poruchy, a to do hloubky základové spáry, což bylo v některých případech pouhých 400 mm, někdy se dokonce jednalo o činžovní domy, což bylo k nevíře. U starých rodinných domů a hospodářských stavení to ale nebývalo nic neobvyklého. Při realizaci chemické injektáže a dalších stavebních vnitřních úprav, kdy při bouracích a výkopových pracích se tento znepokojivý stav také objevil, jsem přizval již zmiňovaného statika. Ten navrhl obvykle toto řešení. Odkop se zhotovil z venkovní strany, nikoliv ale pod celou šířku základu, ale do hloubky cca 150 mm pod základovou spáru a šířka výkopu byla cca 500 – 600 mm. Výkop se udělal také pod základ, ale ne na celou jeho šířku, ale do vzdálenosti cca 200 mm pod základ. Tím se snížilo statické ohrožení stavby při těchto výkopových pracích. Po odkopání se udělal betonový „spodní věnec“, který stáhl základy a zároveň je i částečně zpevnil proti sesedání. Betonáž se vodorovně i příčně armovala a hutnila pěchováním, aby zejména pod základem nevznikla nevyplněná místa. Tímto postupem se etapy musí také dodržovat, ale nemusely být tak dlouhé a přeci jen jsme si mohli dovolit tyto práce provádět o něco větších úsecích. Přece jen podkopávat základ na celou jeho šířku je ošemetná situace a je třeba obrovské obezřetnosti. Tím nechci panu statikovi jakkoli rozporovat jeho návrhy, ba právě naopak, naprosto jeho rozhodnutí chápu. Jen dávám do „pléna“ možný stavebnětechnický postup, který není konkretizovaný pro Vaši stavbu, kde neznám všechny souvislosti. Poněvadž jste se k mnou provozované poradně „upnul“, jak ve svém dotazu píšete, v naději poskytnutých rad, nechtěl jsem tedy ani tuto část vynechat, a tak jsem neskončil poradenství u třetí věty své odpovědi. Vnitřní směry tlaků budovy a její zatížení budou stabilizované novou armovanou betonáží podkladového betonu podlah, kdy výška podkladové betonáže musí být dostatečně vysoko nad základovou spárou, aby došlo k spolehlivému rozepření mezi zdmi. Toto ale určitě bylo navrženo.
Závěr:
V této oblasti má rozhodující slovo Váš statik.

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz