Dobrý den.
Začnu trochu jinak, v jiném pořadí, než jste se dotazoval.
Pokud je plně funkční svislá hydroizolace z venkovní strany podúrovňového obvodového zdiva, je samozřejmě tento stav ideální, jelikož se injektáž pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti, která proniká v tomto případě pouze od základů, zhotoví co nejblíže u podlahy suterénních místností. Opačně popsáno, pakliže by nebyla plně funkční anebo by chyběla venkovní svislá hydroizolace u obvodového zdiva, co by bylo platné zhotovit plně funkční bariéru u podlahy, když by obvodové zdivo bylo dotované vlhkostí z bočního směru, tj, z přilehlé zeminy od výšky injektáže, tj. od podlahy do výšky terénu. Pakliže se ale obvodové zdivo nedá odkopáním zeminy obnažit a tím zhotovit novou vnější svislou hydroizolaci, injektáž se zhotoví ve výšce terénu, respektive cca 50 mm nad terénem a to v jednořadém, případně dvouřadém navrtání, a tím bude definitivně v této výšce vlhkost zastavena, nadzemní stavba již bude odizolovaná a tím suchá, ale rozdílová výška se musí z vnitřní strany podúrovňového zdiva, tj. ze suterénních prostor, svisle zaizolovat vhodnou hydroizolací a následně se např. zaomítne. Proč tento postup? Injektáž v plošném provedení nedoporučuji. Je to z těchto důvodů. V jednořadém, případně dvouřadém navrtání zdiva, dle technologického postupu pro Systém AquaStop Cream, nehrozí narušení statiky. Teď si ale představte, že byste injektáž chtěl zhotovit v plošném provedení. Znamenalo by to dodržení osových vzdáleností po 100 mm v šachovnicové rastru. Tím by tam, ve Vašem případě, již nebyla řada jedna či dvě, ale min. 5 řad v horizontálních i vertikálních vzdálenostech 100 mm, tj. v šachovnicovém – síťovém provedení. Ani v tomto provedení bych u Vás obavu z narušení statiky neměl, jelikož je podlaha místnosti,,jen,, 500 mm pod terénem, ale další značnou nevýhodou jsou náklady,tj. 5 x větší spotřeba než u jednoliniového navrtání, které se zhotovuje pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti. Další nevýhodou a zejména určitým rizikem je fakt, že zdivo v podstatě každým vrtem otevíráte oproti svisle neodizolovanému terénu, byť vrty budou o nějaký centimetr pokráceny. Pokud se injektáže pro plošné zaizolování zdiva provádějí, většinou toto provedení nabízejí některé sanační firmy, plošnou injektáž do zdiva nabízejí nikoliv po 100 mm, což se dá pochopit, ale po 250 mm. To je ale značná osová vzdálenost mezi vrty. Tímto navrtáním nemůže vzniknout celistvá plošná, svislá hydroizolace ve zdivu. A tak se dále zhotovují těsnící stěrky, sanační omítky apod., ale v podstatě injektáž není plně funkční a tak pronikající vlhkost v lokálních místech skrývají jiná sanační opatření. Proto bych doporučil se řídit dle prvních návrhů řešení. Je tady ještě jedna možnost a to gelová rubová injektáž, která je velmi spolehlivá injektážní metoda. Je ale nákladná. U této injektážní technologie musí mít zhotovitel značné zkušenosti, je potřeba drahých zařízení. Tato metoda ale plně nahrazuje, a to bezvýkopově, svislou vnější hydroizolaci. Můžete si o této metodě něco přečíst: klikněte zde https://www.injektaz-zdiva-svepomoci.cz/gelova-injektaz/.
S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz