Dobrý den pane Přibyl.
Bez vnější svislé hydroizolace při zvyšování venkovního terénu v momentě, kdy by se injektážní vodorovná linie výškově dostávala pod výšku neodizolovaného terénu, by docházelo k přemostění vlhkosti z neodizolované zeminy, která je přilehlá k obvodovému zdivu. V těchto případech se nabízejí dvě možnosti pro postup odvlhčení zdiva.
1/Injektážní linii (ve spáře, pokud tam je) kaskádovitě zvyšovat a tím kopírovat zvyšující se terén oproti podlaze. Tzn. že v momentě, kdy se injektážní linie začne ocitat u terénu, odskočíte o jednu, případně o dvě spáry výše, u zdiva bez vodorovných spár max o 150 mm výše, anebo v nakloněné rovině, a vrtáte stále ve stejných osových vzdálenostech tak jako v předchozí vodorovné injektážní linii, která byla u podlahy. Při zvýšení, odskoku injektážních linií, je potřeba zahájit vždy první vrt nad posledním vrtem této první (předchozí) injektážní linie, která ještě nebyla výškově problematická. Je to vlastně podobné, jako když se injektuje schodiště (u zdiva se spárami).
Viz přiložené foto. Terén z druhé strany zdiva se zvyšuje, ale odkopání přilehlého terénu z druhé strany zdiva není z prostorových důvodů možné.

Pro jistotu udělejte jeden, dle výšky odskoku i více vertikálních vrtů mezi těmito dvěma výškově rozdílnými injektážními úsečkami, tj. jeden vrt mezi dolním končícím a začínajícím horním vrtem injektážních linií, abychom měli 100%ní jistotu, že se tyto výškově rozdílné injektážní úseky spojí v jeden injektážní celek. Pokud budete vrtat z vnitřní strany, je třeba si tento zvyšující se terén výškově přenést na vnitřní stranu obvodového zdiva, abyste se výškově žádnou částí vodorovného injektovaného úseku neocitl pod výškou terénu. Pokud budete vrtat z venkovní strany, “ohlídá“ Vás terén a tím výškově nemůžete pochybit. Tento postup má ale jedno zásadní úskalí, a sice že z vnitřní strany zůstane zavlhlá plocha, která bude o rozměru zrcadlově otočeného terénu, který byl již výše, než podlaha, a kde se provedla kaskádovitá injektáž. Kaskádovitě provedená injektáž se provádí u cihelného zdiva. U zdiva bez vodorovných spár se nemusí vrtat v odskocích/kaskádách, ale v nakloněné rovině. Tato plocha bez omítek se dá ale plošně zaizolovat hydroizolačními stěrkami, těsnicími maltami, krystalickým nátěrem apod, které následně zakryje omítka. Injektážně ohraničené místo vlhkost do jiných směrů a okolních míst nepropustí a povrchová svislá hydroizolace vlhkost nepropustí do nové omítky.

Viz přiložené foto. Kaskádovitě provedená injektáž je již zhotovená, svislá hydroizolace AquaStop Bitumen 2K v prostoru mezi podlahou a obvrtaným zdivem také a tak se mohou zahájit omítací práce.

2/Druhá možnost (z hlediska sanace zdiva je tato varianta přecejen výhodnější) jak toto problematické místo vyřešit je, že provedete odkopání zeminy do hloubky min. pod podlahu, lépe až na základovou spáru zdiva. Z vnější strany zhotovíte svislou hydroizolaci min. od výšky terénu/zeminy do hloubky min. pod podlahu, lépe až na základovou spáru. U takto provedené vnější svislé hydroizolace se injektáž AquaStop Cream zhotoví v jedné vodorovné rovině v blízkosti podlahy, již bez rizika možného přemostění vlhkosti, a to v první spáře nad podlahou anebo vhodné výšce nad podlahou, do které je již možné vrtat vodorovně, tj kolmo na svislou rovinu zdiva.
Vše má své výhody a nevýhody, ale obě varianty budou plně funkční a prostorové možnosti a jiné Vaše priority pravděpodobně rozhodnou, který postup zvolíte. Ve Vašem případě máte min. jednu výhodu, že je v plánu rekonstrukce podlahy a tím můžete injektáž zhotovit co nejblíže k novému podkladovému betonu nové skladby podlahy. Na podkladový beton navaříte asfaltové pásy a ty vytáhnete do výšky injektážní linie s přesahem 50 mm. Tím se obě hydroizolace na sebe napojí. Tento postup ale platí za podmínky, že obvodové zdivo bude dostatečně hluboko odkopané a bude zhotovená kvalitní vnější svislá hydroizolace, která by měla končit v hloubce min. pod podkladovým betonem, lépe u základové spáry domu. V případě, že by dům nešel odkopat v celém svém sanovaném obvodu, je možné zhotovit injektáž ve výšce terénu a hydroizolační vanu vytáhnout do výšky nad terén, tj. přes injektáž, která by byla zhotovena nikoliv nad podlahou, ale 50 mm nad terénem. Při rekonstrukci podlahy i tato možnost je reálná a v případě, že se dům nedá odkopat, je to také spolehlivé řešení. Pokud byste něčemu neporozuměl, můžete mi zavolat na tel. číslo 731 565 565, kde bych jednotlivé detaily sanace dovysvětlil. Odvod povrchových vod je také nutné řešit, ale o tom se zmiňujete, a tak myslím, že toto téma není nutné komentovat.
S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz

Dobrý den. Ještě bych se chtěl zeptat, co se děje s vlhkostí ve zdivu u prvního návrhu sanace? To je ta kaskádovitá injektáž s vnitřní izolací bez odkopání základů.
Děkuji za odpověď

Je zřejmé, že u prvního postupu převládá obava, že při plošném uzavření povrchu z vnitřní strany zdiva se v této injektážně ohraničené ploše bude neustále zvyšovat vlhkost. Je sice pravda, že svislá hydroizolace by byla výhodnější z vnější strany, ale ne vždy je to z různých důvodů reálné a proto jsem popsal možnost sanace z vnitřní strany u zdiva, které je pod terénem. Vlhkost ve zdivu se zvyšuje pouze do určitého stupně, v podstatě stupně maximálního procenta vlhkosti, která je v momentě pronikání do zdiva obsažená v zemině. Je jasné, že neuzavřený povrch zdiva může dotovanou vlhkost propouštět, vlhkost se tedy odpařuje do vnitřních prostor, ale tím se v těchto prostorách naopak zvyšuje relativní vlhkost vzduchu a tento proces je neustálým koloběhem. Co se ale stane s vlhkostí ve zdivu, když provedu injektážní ohraničení a vnitřní povrchové plošné vnitřní uzavření této svislé plochy? Zdivo je pod úrovní terénu, a tak není v přímém kontaktu s venkovní teplotou, mrazem, a to je podstatné. V běžném stavebním materiálu, kde působí dlouhodobě vlhkost, a kde nepůsobí promrzání zdiva, k erozi (tj. rozpadu stavebního materiálu) nedochází. Avšak u zdiva, které je dlouhodobě a intenzivně zavlhlé a je zároveň vystavené venkovní teplotě (tj. u zdiva nad úrovní terénu, např. u fasády a zejména v zimním období) dojde k určitému stupni povrchové eroze. Po každé zimě můžete odpozorovat, že takto vlhké a neošetřené zdivo utrpí více či méně povrchovou degradaci. Tohoto se obávat u zdiva pod terénem nemusíme. Co ale s výše zmíněným názorem o zvyšování vlhkosti ve zdivu při uzavření prodyšnosti povrchu? Spodní stavba, zejména její základy a neodizolované části konstrukce, jsou od počátku výstavby neustále ve vlhkém prostředí horniny. Jestliže se zvyšují úhrny dešťových srážek, začne se zvyšovat vlhkost v zemině, ve vrstvách hornin, tj. v okolí, ale i v podzákladí domu. Tím se vlhkost začne zvyšovat i v neodizolovaných částech spodní stavby, jelikož se zemní vlhkost přenáší s malým časovým zpožděním ze zeminy do neodizolované konstrukce. Tento proces ale probíhá i naopak: pokud dlouhodobě neprší, zemní vlhkost se snižuje, a tím se procentuální vlhkost v základech a neodizolovaném zdivu, také s malým zpožděním, začne snižovat. Myslím si, že není těžké si tento průběh představit. Tento proces ale vůbec neplatí u spodní stavby při působení tlakové vody, která se začne z různých důvodů a příčin vytvářet např. v lokálním místě spodní stavby. Bývá to u staveb, kde jsou základy hlouběji pod terénem, u sklepení, podzemních garáží apod. Tam je představa zvyšujícího se tlaku správná a je jen otázka, kudy voda začne vtékat do vnitřních prostor, a následně tedy jak vodu odvést a kam ji odklonit. Kde ale nepůsobí tlaková voda, tam není důvod se zásadně obávat působení zemní vlhkosti, respektive je snazší zemní vlhkosti zamezit dodatečnými hydroizolacemi a to i vnitřními. Zemní vlhkost působí na spodní stavbu od jejího založení. Názory se mohou na toto téma různit, spíše se tato problematika nedá paušalizovat, ale podotýkám, že můj výklad a názor na uzavření vlhkosti ve zdivu, které je pod úrovní terénu, je jedno možné spolehlivé řešení, byť (a to se již opakuji) je vždy výhodnější provádět hydroizolace z vnější strany konstrukcí spodní stavby, ale ne vždy je to možné.
S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz