Dobrý den. Jelikož nevím, jak obsáhlá odpověď by Vám postačila, ale pokud bych měl odpovědět krátce a jednoduše, tak by byla má odpověď tato: po provedené výplni vrtů je vhodné do ústí vrtů zasunout polystyrénové zátky a zednicky dokončit povrchové úpravy zdiva. Pokud ale ve Vašem dotaze je i vícero myšlenek, musím odpověď pojmout v širší rovině. Po úplném vyprázdnění vrtů od injektážní hmoty, což je princip krémové, ale i kapalné injektáže, už min. od 90. let minulého století ještě nazývané mikroinjektáže, se vrty následně nevyplňovaly ničím. Pouze se zednicky povrchově uzavřely. Pokud byste měl obavy ze statického narušení, při vrtech o průměru 10 mm – 16 mm a osových vzdálenostech 100 mm – 150 mm v jednoliniovém či dvouliniovém navrtání se zdivo staticky narušit nemůže. Co se ale všeobecně neřešilo, ale řešit mělo (asi to uniklo pozornosti výrobců a specialistů) je fakt, že po provedené injektáži může dojít u zdiva, zejména v menší tloušťce, k tepelnému ochlazení zdiva v místech vrtů. To se ale týká pouze vrtů v obvodovém zdivu nad úrovní terénu. Námi dodávané zátky jsou vyrobeny z extrudovaného polystyrénu o výšce válce 20 mm a průměru 19 mm a po výplni injektážním krémem se zasunou do krajové části ústí vrtu, kde zůstávají i po zaomítnutí a tím plní spolehlivou tepelnou izolaci vrtu. Na tento problém jsem upozornil jako první a bylo to na základě termokamerových zkoušek, které jsme si začali u jednotlivých injektáží provádět. Viz obrázky č.1 a č.2. Na obrázku č. 3 a č. 4 je ukázka, jak jsme před 10 lety zatěsňovali vrty polystyrénovými kuličkami, které ale nebyly ideální z vícero důvodů a tak jsme přešli, opět jako první, na výrobu válcové zátky, která má delší těsnící plochu, ale i jiné výhody. Omlouvám se za zdůrazňování prvenství, ale je to pravdivý údaj.
Když se na to podíváme z delšího časového horizontu, z jiného úhlu pohledu, zejména jiných injektážních technologií, které byly vyvinuty pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti ve zdivu, navrtáním zdiva, o kterém je tento výklad, se injektážní linie/vrty zhotovovaly v podstatě stejně anebo velmi podobně, jen s jinými injektážními přípravky. Jednou z injektážních metod je polyuretanová injektáž, kde se provádějí osové vzdálenosti, průměry vrtů i hloubky vrtů podobně jako u krémové injektáže, s tím jediným a zásadním rozdílem, že se vrt vyplnil polyuretanovou pryskyřicí. Výsledek byl ten, že expanze (rychlé a značné nabývání injektážní hmoty) není schopna proniknout do pórů a kapilár zdiva a tím byl výsledek naprosto neuspokojivý. U této jediné injektážní metody ale nevznikají tepelné mosty v místech vrtů. Polyuretan v naprosté většině svého objemu zůstal obsažený pouze ve vrtu (proto zdivo neprochladne), případně v puklině, kaverně ve zdivu, která ale vlhkost nepřenáší, a samozřejmě žádného zpevnění zdiva se taktéž nedocílilo, jelikož se jedná v konečném výsledku o houbovitou pěnu, a výsledného efektu pro svůj důvod aplikace také ne. K číslu provedených polyuretanových injektáží si připočítejme počet zainjektovaných budov kapalnými přípravky, který bude ještě několikanásobně vyšší než u provedených polyuretanových injektáží a to taktéž bez následné výplně otvorů maltovou směsí či polystyrénovými zátkami. Dojdeme k číslu jakéhosi prvního čísla, řekněme 3 – 9, ale s dalšími pěti nulami, tzn. takto provedených injektáží v řádech několika statisíců staveb. Tato statistika je pouze orientační, je ale v číselných řádech reálná a vychází pouze jen od roku 1990 do roku 2010. Tím chci vysvětlit, jak je tento technologický postup nejméně invazivní, nezávisle na použitém injektážním přípravku, Tento rozbor ale není o porovnávání injektážních technologií, ale o vrtech zhotovených ve zdivu. Zde Vám poskytnu odborný výklad a tím totožný pohled na invazivnost, respektive na neinvazivnost stavby u technologického postupu injektáže zdiva pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti: chemická injektáž sanovaného zdiva je častou metodou, jak zabránit průniku vody a vlhkosti nejčastěji do svislé obvodové či vnitřní konstrukce a tím dodatečně zajistit požadované stavebně technické vlastnosti těchto konstrukcí a následně normové hygienické prostředí v interiéru, zvláště pak v obytných a pobytových místnostech. Chemická krémová injektáž zdiva je vyhledávaným řešením z důvodu šetrného a v případě standardního technického stavu objektu i staticky bezpečného zásahu do stávajících nosných konstrukcí. Ve srovnání s kontinuálním (zdivo je podříznuté souvislým řezem) podřezáváním zdiva, postupným podbouráváním objektu či zarážením nerezových plechů, je injektáž metodou nejméně destruktivní a invazivní a nevyžaduje většinou další stavební úpravy konstrukcí pro následné statické zajištění kluzné spáry zdiva, jelikož tato nevzniká, jak je tomu při použití výše uvedených mechanických metod. V případě, že sanovaný objekt vykazuje parametry již staticky narušeného či havarijního objektu či existují další nestandardní okolnosti, je zpracování statického posudku nevyhnutelné, ale především jako nedílné součásti celkového a komplexního návrhu před započetím jakékoli samotné rekonstrukce, ale nikoli pouze z důvodu záměru zhotovení krémové injektáže. Jelikož jsem ve Vašem dotazu nedostal přesnější důvod, musel jsem moji odpověď rozdělit na tepelnou a statickou rovinu.
Námi provedené zkoušky (povrchové teploty omítek na zdivu) termokamerou.
Ukázka zkoušek termokamerou při denní venkovní teplotě 2 st. C nad nulou a vnitřní teplotě 20 st. C. Pro zvětšení obrázku, klikněte kurzorem na něj.

Obrázek č. 1

Obrázek č. 2

Obrázek č. 3 Historie zatěsnění vrtů

Obrázek č. 4