Dobrý den,
aby byl roh dobře zainjektovaný, je třeba z vnitřní strany rohu zhotovit co možná nejvíce vrtů v rozevírajícím provedení – můj terminus technicus – ve „vějířovém“ provedení. Kdyby se roh mohl vrtat z vnější strany, celá složitost navrtání samozřejmě odpadá. Pokud se ale roh zdí má dostatečně izolovat proti vzlínající vlhkosti z vnitřní strany, neexistuje jiný postup než zhotovit maximální počet rozevírajících se vrtů. Tento postup má samozřejmě svá omezení, a proto doporučuji zhotovit ještě jeden „vějířek“, a to ve výšce cca 40 – 50 mm nad vějířkem prvním. Tím se případné nedostatečné prosycení aktivními látkami injektážní emulze půdorysní plocha rohu zdí v první vrstvě doplní z vrstvy druhé. Tímto provedením bude půdorysní plocha rohu dostatečně zaizolována proti vzlínající vlhkosti. Na první injektážní „vějířek“ se navážou horizontální injektážní linie, a to na každou stranu cca 1 m od vnitřního rohu. Doporučuji tuto vzdálenost, neboť rozsah zavlhlého rohu je velmi malý. Obvykle doporučuji izolovat zdi minimálně od rohu k rohu druhému, což by ale znamenalo provést injektáž obou zdí v celé délce této místnosti. Jak jsem ale navrhl, injektáž ve Vašem případě může být na každou stranu cca 1 m. Tyto horizontální linie se mohou ukončit vertikální linií do výšky cca 500 mm. Díky tomuto provedení se vlhkost nemůže přesouvat z nezainjektovaného úseku do zainjektované délky zdi. Svislice oddělují izolovaný úsek od nezaizolované délky zdi. Pakliže jsem správně porozuměl Vašemu dotazu, máte obavu z přesunu vlhkosti z rohové části po provedené injektáži. Je to však spíše naopak. Nemůžeme totiž bez změření vlhkosti vyloučit, že zvýšená vlhkost není i v jiných místech délky zdi.

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz